4.díl - Terezka
Od té doby se Matěj s nikým nebavil. S Václavem kolem sebe chodili se sklopenými pohledy a dělali, že jeden druhého nevidí. Na náves Matěj nechodil a všímal si jen své práce na statku. Občas se vpodvečer sám loudal po sadu a někdy zabrousil až k potoku, ale divného zeleného mužíčka už nepotkal.
Odkvetly třešně, pak i jabloně a šeříky a začaly zrát jahody. Sluníčko dost hřálo a hospodář chodil celý zamračený. Každou chvíli obcházel pole, ujišťoval se, že bude dobrá úroda a pravidelně chodil do kostela, kde se za ni modlil úpěnlivěji než jindy.
Když začala práce s kosením, sušením a svážením sena, oddělili se Václav s Matějem docela. Matěj totiž jezdil na pole s hospodářem, shraboval, obracel, kopil před bouřkou nebo zase rozhazoval a hospodář mu občas půjčil opratě svých koní, když bylo potřeba posbírat usušené seno na vůz a odvézt domů, do stodoly. Zpočátku sice chlapci příliš nedůvěřoval, ale když se přesvědčil, že kobyly reagují na pouhý jeho tichý hlas, byl rád, že si tím uvolnil ruce k práci.
Václav byl pořád doma na statku. Občas přinesl selce vodu, někdy nanosil dřevo, ale jinak byl stále v trapu. Hrávali si s Kubou, Franckem a Lojzkem na schovávanou, na zbojníky, tloukli špačky, vyráběli píšťalky a obehrávali ostatní kluky o kuličky. Práce Václavovi moc nevoněla a tak se jí hleděl vyhnout.
V jeden horký, prašný večer, když se zase chystala bouřka, vjel do dvora vůz plně naložený senem. Fůru řídil Matěj a Sedlák vedle něj dřímal, opřený o kupu voňavého sena. Ten den už vezli z polí poslední hromadu usušené jateliny a hospodář byl spokojený, protože věděl, že už má všechno seno pod střechou. „Jen, aby Pánbů dal, aby nepadaly kroupy.“ řekl Matějovi, když mu předával otěže. Na dvoře zrovna Václav pumpoval vodu do džberu, a když viděl, jak vážně, klidně a přesně navádí Matěj pár koní i s vozem do úzkého průjezdu zezelenal závistí. Nechal vodu vodou a upaloval za maminkou. Sedláková vyšla na zápraží, dala si ruce v bok a sledovala, jak její muž seskakuje z vozu.
Z kůlny vyšla Matějova maminka a při pohledu na svého chlapce se tiše usmála. Viděla, jak mrštně seskakuje z vozu, tiše promlouvá ke kobylám, chválí je za jejich práci a přitom je odstrojuje. Sedlák mu pomáhal z druhé strany a nakonec oběma koním sundal chomouty, které byly příliš vysoko na to, aby na ně Matěj mohl dosáhnout. Nakonec každý chytil za ohlávku jednoho koně a odvedli je do maštale. Hospodář je vytřel a očistil, Matěj mezitím nanosil do stáje čerstvou vodu a pak běžel zavřít slepice, protože už se šeřilo.
K večeři měl Matěj zase suchou patku, a když usnul, jako by ho do vody hodil, vyšla jeho maminka na dvůr. Dívala se na hvězdy a byla ráda, že její synáček je tak šikovný, normální kluk, pevně připoutaný k zemi a statku a že neutíká do lesů a není celý podivný, jak se vždycky bála. Pak se vrátila do malé komůrky, kde spávali a chvíli ho pozorovala. Měl dlouhé štíhlé nohy a ruce, jako skoro každý kluk v jeho věku, ale začínalo být jasné, že jednou bude silný, vysoký muž. Černé kadeře mu padaly do čela, ale maminka věděla, jaké má rysy. Nevypadal jako ona. Měl tmavá kukadla, ostrý špičatý nos a výraznou bradičku. Maminka si nešťastně povzdychla. Jen kdyby nebyl tolik podobný svému otci. Naštěstí, utěšovala se, má povahu spíš po ní a na tom záleží.
Asi za čtrnáct dní odvezli Václava na návštěvu k tetě do sousední obce. Václav se na nic neptal, protože byl nadšený vidinou nového dobrodružství a tak se do něj vrhl po hlavě. Matěj však sám na sobě pocítil zátěž další práce. Hospodyně se totiž jaksi roznemohla. Nebo tak to aspoň Matějovi řekla jeho maminka. Sedláková sice občas prošla dvorem tam a zpět, ale spíš jen, aby vše zkontrolovala. Matěj ji pozoroval a říkal si, že se kolébá jako kachna a že to musí být dost podivná nemoc, když změní ráznou mladou ženu v přitloustlou kouli, která se sotva drží na nohou.
Pak jeden den probudily Matěje nad ránem výkřiky. Chtěl se zeptat maminky, ale ta tam nebyla. Do svítání pak Matěj seděl na svém lůžku a čekal, co se bude dít. Podivný křik se pak ozval ještě několikrát a nakonec, ve chvíli, kdy zakokrhal kohout, rozlehl se novým jitrem jasný dětský pláč.
Když pak maminka přišla, vynadala mu, že ještě nepustil slepice, ale tvářila se přitom radostně. A tak se Matěj dozvěděl, že přišla na svět Terezka Sedláková.
Malou Rézinku, jak Terezce říkali, pokřtili hned následující neděli v kostele na kopečku a pak se vrátil domů i Václav. Nic však už nebylo stejné jako předtím. Sedláková byla dlouho hodně slabá a tak Matějova maminka vařila pro celý statek, obstarávala domácnost a Matěj musel zastat její práci kolem drůbeže a krav. Sedlák si vzal místo něj k ruce Václava a snažil se ho naučit něco o koních a polích, což ale Vašek pouštěl jedním uchem tam a druhým zase ven.
Tak uplynulo skoro půl roku a teprve, když začal advent, zvládla hospodyně zase zastat všechny svoje úkoly. Rézinka se už batolila a zkoušela si občas stoupnout vedle nohy stolu.
Přišly Vánoce se všemi těmi zvyklostmi, které mají předpovědět budoucnost. Hospodář podělil zbytky z večeře drůbež, krávy a koně, psa i stromky v sadu a pak seděl a díval se na své děti, jak si na zemi hrají. Václav stavěl z nových dřevěných kostek věž a Rézinka mu ji pokaždé zbořila. To za chvíli Václava naštvalo, kopl do kostek a odešel spát. Rézi se polekala kostek, které se s velkým rachotem rozletěly po podlaze, a začala brečet. Sedláková ji roztržitě pohladila po hlavě a šla posbírat nádobí po večeři. Rézi seděla na zemi a natahovala, ale nikdo si jí nevšímal. Tak se zvedla na kolínka a přelezla k otci. Opřela se mu o nohu a vstala. Hospodář se jí zadíval do bezelstných kukadel, hlubokých a modrých jako jeho vlastní oči a usmál se. Chytil ji pod pažičkami a posadil si ji na klín. Malá si hrála s knoflíky na jeho vestě a on jí vyprávěl Štědrovečerní pohádku.
Den běžel za dnem a noci se zase začaly zkracovat a dny prodlužovat. Rézinka už dovedla sama chodit, a jak mohla, táhla se za otcem. Každý večer spolu sedávali a Sedlák vyprávěl dceři nějaké báchorky. Sedlákové jako by to bylo jedno. Co nejrychleji ji přestala kojit a zase se plně věnovala svojí práci. Brzy bylo jasné, že hospodyně má mnohem raději svého prvorozeného syna, než malou baculatou holčičku s bledě zlatými vlásky.
Matějova maminka si toho všimla velice brzy, a jak mohla, aspoň malou pohladila, a když spadla, pofoukala jí kolínka. Začala se na selku mračit a Matěj ji jednou zaslechl, jak si nespokojeně brblá pod nosem, že z toho klacka vyroste akorát chuligán, když ho bude tak rozmazlovat, a že by ji měl pán Bůh potrestat za to, jak se obrací zády k tak hodné dcerušce.
Matěj si napjaté nálady na statku příliš nevšímal. Práce měl dost od svítání do soumraku, když našel volnou chvilku, utíkal sadem k potoku.